Jak se studovalo za nás
Kdekdo z dnešních studentů mi může do jisté míry závidět to, za jakých podmínek jsem vystudoval. Případně mi to může poněkud vyčítat kdekdo z rodičů dnešních studentů. Protože je tu jeden skutečně dost pádný důvod, proč mi má dávná studia závidět.
Když jsme my nastoupili na střední školu, dostali jsme od své školy k dispozici veškeré požadované učebnice. A na nás bylo vlastně jenom koupit si sešity, rýsovací potřeby, cvičební úbory a pár dalších nezbytností a bylo vystaráno. Plus se ještě platilo pár korun za jídlo ve školní jídelně a v mém případě 49 korun měsíčně za dojíždění autobusem do školy, denně třicet kilometrů tam a stejných třicet zase zpět.
Když jsem se pak dostal na vysokou školu, opět to nebylo finančně zase až tak náročné. Něco přes sto korun za bydlení na koleji měsíčně, případně pár korun za jídlo v menze, třicet korun měsíčně za městskou hromadnou dopravu a bylo to. Co se učebních materiálů týkalo, byly tyto v průměru v několika exemplářích v knihovně vysoké školy, a kdo neuspěl tam, prostě obíhal jiné knihovny a zkoušel štěstí. Hlavní bylo se to požadované naučit, a nikdo po nás nechtěl, abychom si za studia platili.
Takže celá řada z nás nevyšla rodiče na studiích zase až tak draze. A pokud si to někteří rodiče přesto nemohli nebo nechtěli dovolit, mohli své dítě poslat na školu vojenskou, která hradila studentům úplně všechno. A mnozí z nás si na svá studia bez problémů vydělali nějakými těmi občasnými brigádami.
Nebylo to jako dnes, když je studium obvykle hodně drahý luxus, na který kdekdo třeba ani nemá peníze a musí si tedy nechat zajít chuť. A proto se nedivím, pokud mi tu někdo závidí.
Ale dovolil bych si podotknout, že tu není závist zase až tak moc na místě. Protože těm nákladům odpovídala i kvalita výuky, i možnost uplatnění. A nároky se na nás kladly hlavně v něčem jiném než v penězích. Kdo chtěl studovat, musel mít i se svým příbuzenstvem kádrový profil bez poskvrnky a podstatnou část toho, co nám nalévali do hlav, tvořila zbytečná a nepopulární ideologie, a pochopitelně se na žádané školy dostal jen zlomek ze zájemců a ostatní měli smůlu. A o tom, kolik pak brali na rozdíl od dnešní doby absolventi vysokých škol, bych se raději ani nerozepisoval.
