Láska je láska

I vy už jste byli určitě někdy zaláskovaní. I vy už jste si určitě někdy našli nějakou partnerku nebo nějakého partnera, případně (jak je dnes někdy moderní) osobu nějakého docela jiného pohlaví, a pocítili jste ten krásný pocit, který nám dokáže nabídnout právě jenom láska. Randili jste spolu krátce nebo i dlouho, a třeba jste se nakonec i vzali, registrovaně spartnerovali a pak spolu prožili klidně i dlouhá šťastná léta nebo dokonce celý šťastný život bok po boku. Tak už to prostě v lidském životě chodí. Poustevníků nebo lidí, kteří se dobrovolně rozhodli pro celibát, je málo. Většinou potřebujeme a chceme mít někoho, kdo je nám víc než blízký. Potřebujeme své lásky.

U někoho je prý láska spojená se srdcem. Tato prý právě v srdci vzplane, naše srdce prý zahoří láskou k někomu jinému, koho milujeme z celého srdce. I když jsou tu samozřejmě i skeptici, kteří logicky tvrdí, že srdce ve skutečnosti jenom pumpuje krev a tím jediným, co má s láskou společné, je to, že se nám možná více rozbuší, když jsme v kontaktu s milovanou osobou. Pro jiné láska prochází žaludkem. A i ti mají někdy pravdu, protože nám láska stejně jako kus toho žvance dělá dobře, a nejen sexem živ je člověk.

Ale skeptik, který se nad tím zamyslí, konstatuje, že ani to není ničím, co by bylo pravdivé. Protože víme, jak končí to, co projde trávicím traktem. A kdyby tedy závisela láska na našem žaludku, pak by nám ležela v žaludku, a nakonec by z ní zbylo jenom… Víte, co po trávení zbývá, že? A jsou i lidé, kteří třeba kdysi milovali Sovětský svaz nebo jedinou velkou stranu. Což je ale podle mne, a nejen podle mne, ani ne tak láska, jako spíš úchylka. Ale když se to někomu líbilo a dělalo mu to dobře… Prostě můžeme milovat srdcem i žaludkem. Anebo může jít třeba o lásku související s rozumem nebo naopak genitáliemi. Jak kdy. Ale hlavní je, že se milujeme. Protože každá láska je lepší než žádná láska.