Láska ve škole

Povím vám jeden příběh, který se mi stal před pár lety. Byla jsem šíleně zamilovaná do spolužáka na střední škole. Bylo to ve třetím ročníku on stále po mně pokukoval, koukal se na mě téměř celou hodinu anebo i o přestávce a občas se mnou prohodil také slovo. Myslela jsem si, že i on tohle cítí, že cítí to samé a že mě také miluje. Jenomže bohužel opak byl pravdou. On měl ze mě spíše srandu, takže žádná láska toho vůbec nebyla. Dozvěděla jsem se, že jeho kamarádi a také jeho kamarádky se mi jenom smáli, že já jsem do něj zamilovaná. Popravdě ani nevím, jak se tohle všichni dozvěděli.

Nikomu jsem to neřekla. Neřekla jsem to ani své nejlepší kamarádce. To šlo na mě tak asi hodně vidět. To šlo vidět na mě, že jsem zamilovaná, jak je to možné? Byla jsem opravdu v šoku a docela hodně mě to trápilo, protože kvůli tomu, jak se mi potom spolužáci smáli, tak jsem chtěla ze školy odejít. Chtěla jsem samozřejmě přestoupit na úplně jinou školu. Byla jsem z toho zoufalá. Rodičům jsem nic neřekla, ale i tak rodiče poznali, že se se mnou něco děje. Byla jsem z toho opravdu vyjevená a byla jsem v šoku, protože jsem nevěděla, jak se potom ke spolužákům mám chovat. Potom jsem se se vším svěřila své nejlepší kamarádce.

Potěšilo mě, že moje nejlepší kamarádka mě podržela. Ona byla taková od rány, a tak všem nadala a řekla, že se nemají smát někomu, kdo je zamilovaný. A potom ještě něco řekla tomu klukovi, do kterého jsem byla zamilovaná a který si ze mě dělal srandu. Naštěstí asi po týdnu nebo o něco déle už na mě nikdo nekoukal a nikdo mi nic neřekl. Tohle je taková nešťastná láska. Láska, kterou žádný člověk nechce pocítit, že je někdo do někoho zamilovaný a ten koho milujete, že by si z vás utahoval a dělal si z vás jenom srandu. Sám, nebo společně se svými kamarády, je to opravdu nešťastné a moc to bolí.